Další měsíc už se zase nachýlil ke svému konci a to znamená, že je čas na další shrnutí toho, co jsem během tohoto období četla nebo viděla. Během dubna jsem stačila zhlédnout čtyři nové filmy.
Prvním z nich byl snímek The Power of the Dog (2021), kde hlavní roli ztvárnil výborný Benedict Cumberbatch. Síla psa je dvouhodinové drama s westernovými kulisami, u kterého máte pocit, že trvá celou věčnost a jen čekáte, kdy nastane nějaký zvrat nebo kdy pochopíte pointu celého filmu. Rozhodně to není film pro každého, mainstreamového diváka bude film nudit. I my jsme chvíli uvažovali, že to nedokoukáme. V závěru filmu jsem ale pochopila, že ta nuda předtím byl asi celou dobu záměr a vlastně mi to pak přišlo docela zajímavé. Režisérka Jane Campion mě minimálně nalákala na jeden další film z její tvorby, protože mě zajímá, jakým tempem bude děj ubíhat. Za režii tohoto filmu získala Oscara. Moje hodnocení: 3/5
Čtení jsem pojala oficiálně jako koníček až při přípravě na maturitní zkoušku z literatury. Nikdy předtím jsem nebyla vášnivý čtenář, ale asi až ve čtvrtém ročníku jsem plně propadla kouzlu knihovny. Bavilo mě se jen tak procházet mezi regály plnými knih, půjčovat si je a při jejich vracení se opět procházet a hledat další, které potřebuji. Částečně k tomu asi přispělo i to, že jsem si jako první knihu ke čtení vybrala Hobita. ♥
Většinu knih k maturitě jsem strategicky vybírala kromě malého počtu stran i podle toho, jestli mají i nějaké filmové zpracování. Předpokladem bylo, že se mi tak bude dílo lépe pamatovat. Následující tři knihy patří do mých nejoblíbenějších z tohoto seznamu. Věřím, že uvedené knihy nemusím nijak sáhodlouze představovat.
Spalovač mrtvol – Sice šokující a pochmurný, možná dokonce až hororový příběh, je na něm ale něco zvláštně poutavého. Je to jedno z mých nejoblíbenějších literárních děl a také jediné, které jsem si po maturitě šla do knihovny půjčit ještě jednou. Před pár měsíci jsem si už konečně pořídila jeden výtisk domů, protože je mi jasné, že ho budu číst ještě několikrát.
Obraz Doriana Graye – Další z mých nejoblíbenějších děl je opět depresivně laděný příběh – smrt, nevěra, vražda, lži, a tak dále a tak dále. Dorian je doslova pěkný mizera, protože všechny jeho hříchy se promítají pouze na jeho obraz a on zůstává stále mladý a krásný. Bonusem filmové adaptace pro mě bylo, že tam jednu z hlavních postav ztvárnil můj oblíbený herec Colin Firth.
Saturnin – Naopak asi nejveselejší kniha, kterou jsem ve svém maturitním seznamu měla. Tu bych si chtěla do své knihovny také brzy pořídit, abych si znovu připomněla některé vtipné historky o svérázném sluhovi Saturninovi.
„Tak co, chceš věneček, nebo rakvičku?“
