Na přelomu července a srpna jsme s přítelem vyrazili na naši první zahraniční dovolenou do polského Trojměstí. 

Cestovat v neděli byl docela dobrý nápad, protože dálnice byly velmi prázdné, tedy alespoň do té doby, než jsme se přiblížili ke Gdaňsku. Na dálnici A1 jsme si ještě 90 km před naším cílem museli hodinu posedět v koloně. Do Gdyně, naší cílové destinace, jsme dorazili v pozdním odpoledni a až tam jsem zjistila, že v neděli jsou v Polsku obchody zavřené. Po devítihodinové cestě nám pochopitelně už žádné zásoby jídla nezbyly a řádně nám vyhládlo. Naštěstí nás zachránila nedaleká pizzerie. Ubytovali jsme se přes Airbnb v městské části Redlowo, odkud jsme to k moři měli 1,5 km zalesněnými stezkami. V této části pobřeží jsou spíše útesy a lesy. 

Druhý den jsme pojali více odpočinkově na rozkoukávání se po okolí a k nákupu potravin. Vypravili jsme se směrem od útesů trochu více na jih k molu Orlowo. Tato část Gdyně mi už o něco více připomínala dovolenkový resort, protože k pláži vedla přímá cesta kolem restaurací a zmrzlinových stánků. Ten den bylo i teplejší počasí, takže moře už působilo mnohem lákavěji. My jsme se však po zbytek dne pouze procházeli po vyhlídkách a posedávali u moře až do večera. 

V úterý jsme se vydali ranním vlakem do Gdaňsku, kde bylo velmi rušno. Celý den jsme se prodírali davy turistů. Chození po městě a obdivování památek bylo docela náročné, ale stálo to zato. Viděli jsme spoustu kostelů a historických budov jako například Starý jeřáb, známý třeba i ze Zaklínače. Stará část města, a především tzv. Královská cesta mi velmi připomínala pražské historické centrum. Dali jsme si k obědu místní polévku Žurek a gnocci se žampiony. Bylo to nějaké denní menu psané polsky, takže jsme se nechali tak trochu překvapit, co vlastně dostaneme. Muzeum druhé světové války, které by podle mě mohlo být dost zajímavé, jsme bohužel jenom minuli při cestě na vlakové nádraží. Na jeho návštěvu nám už nezbývalo moc času a ani energie, neboť jsme si na zpáteční cestu do Gdyně naplánovali ještě zastávku v Sopotech... 

Ahoj! Rok se s rokem sešel a já bych moc ráda začala být zase více aktivní v blogování. 

Doufám, že se všichni mají dobře a nikomu vrásky na čele nepřidělává přicházející podzim. I já se na něj letos docela těším, což je u mě velmi neobvyklé. 

Celé léto jsem buďto ležela v učení anebo chodila na brigádu. Nic víc, žádné výlety, nulový kontakt s přáteli, nulová zábava a svoboda. Proto nemohl být ani žádný článek. Žila jsem hodně dlouho ve stresu ze studia a ten už teď konečně odpadl. Státnice mám konečně za sebou a spadl mi ze srdce obrovský kámen. To, že jsem to už opravdu dokončila mi trvalo si uvědomit docela dlouho. V ten den jsem pořád myslela na to, že se to nepovedlo a že se budu muset všechno učit znovu a v ten lepší scénář jsem si ani netroufala doufat.

Během učení mi samozřejmě lítaly myšlenky všude kolem, takže jsem si navymýšlela spoustu věcí jako například: protřídit veškeré oblečení a najít více úložného prostoru; roztřídit knihy a vyřadit ty opravdu nechtěné; a vytřídit a uspořádat všechny skříně. Mám radost z toho, kolik věcí se mi nakonec podařilo vyřadit. Nejhorší věc mě ještě čeká, a to je úklid v počítači. Postupně teď zpracovávám vše, co jsem ve fázi dokončování studia odkládala, včetně filmů a seriálů, takže brzy budu mít určitě dlouhý seznam doporučení. 

Před týdnem jsem navštívila královedvorskou zoo, kde zrovna začínal oblíbený Týden duchů. Nikdy předtím jsem tam během této akce nebyla, ale podle popisu a fotek to vypadalo jako skvělá alternativa dýňové výstavy. V blízkém okolí jsem bohužel žádnou dýňovou farmu nebo výstavu nenašla, tak se mi podařilo přemluvit rodiče ke společnému výletu alespoň do té naší zoo. Byl to hodně spontánní nápad, ale nakonec z něho byla příjemná tříhodinová procházka a pro některé z nás i zážitek k tomu, protože v této zoo nebyli už několik let. V celém areálu se nacházely všelijaké halloweenské dekorace, pavučiny, lampiony, a hlavně také spoustu dýní. Návštěvníci si navíc mohli dýně sami vydlabat a vystavit je na libovolné místo. Jistě pak stálo za to vidět zoo i ve večerních hodinách, kdy byla všechna výzdoba rozsvícená. 

Dýňové hody oficiálně započaly. Můj loňský a zároveň úplně první pokus o dýňovou polévku dopadl sice chuťově na výbornou, ale jeden nejmenovaný ochutnávač si stěžoval na plovoucí kusy nerozmixované dýňové slupky. 😬 Sirup na domácí pumpkin spice latte poprvé dopadl podobně – chuť dobrá, ale správnou konzistenci jsem spíše jen odhadovala. Letos se mi vše vydařilo mnohem lépe a jelikož jsem u nás doma jediný dýňový strávník, tak jsem jednu středně velkou dýni hokaido (1,9 kg před vydlabáním) použila na oba recepty. Pro příště vím, že by se dal zbytek propasírovaného pyré od sirupu ještě dál využít při pečení nějakého koláče nebo muffinů. Z jedné dýně toho lze vytvořit opravdu mnoho. 🎃 

Suroviny na dýňovou polévku: 

Dýni jsem si rozkrojila na čtvrtky a dala ji na pečicím papíru péct do předem vyhřáté trouby na 180 °C do té doby, než šla dýně i její slupka lehce propíchnout vidličkou (cca hodinu). Během této doby jsem si připravila cca 500 ml zeleninového vývaru. Větší polovinu vychladlé dýně jsem rozkrájela na kousky a přihodila do hrnce k předem připravené zesklovatělé cibuli. Opékat pár minut, dokud se nepřichytává k hrnci a zalít vývarem. Společně vše provařit cca 15 minut a odstavit z plamene. Vše rozmixujeme tyčovým mixérem na co nejjemnější pyré a poté přilijeme smetanu ke šlehání. Přidáme také trochu nastrouhaného muškátového oříšku a přibližně lžičku zázvoru. Můžeme také přidat utřený česnek, a nakonec polévku dochutit solí a pepřem. Polévku lze dle libosti podávat s praženými dýňovými semínky, zakysanou smetanou anebo s krutony.