Skončila mi dovolená, nebe se zatáhlo a najednou se ve mně začala probouzet podzimní nálada. Ideální čas na to, upéct si něco sladkého a provonět si dům skořicí a švestkami. Našla jsem si dva různé recepty, které jsem si, jak už u mě bývá zvykem, zkombinovala dohromady a upravila poměr surovin tak, aby se vše vešlo do koláčové formy o průměru 26 cm. Drobné úpravy receptů mě moc baví a bývá to celkem loterie, tentokrát to ale vyšlo skvěle. Příště si ovšem před přípravou koláče musím ověřit, jestli se chystám péct ve funkční troubě, abych nemusela těsto zase schovávat do druhého dne v lednici. 😅
Na přelomu července a srpna jsme s přítelem vyrazili na dovolenou do polského Trojměstí.
Cestovat v neděli byl docela dobrý nápad, protože dálnice byly velmi prázdné, tedy alespoň do té doby, než jsme se přiblížili ke Gdaňsku. Na dálnici A1 jsme si ještě 90 km před naším cílem museli hodinu posedět v koloně. Do Gdyně, naší cílové destinace, jsme dorazili v pozdním odpoledni a až tam jsem zjistila, že v neděli jsou v Polsku obchody zavřené. Po devítihodinové cestě nám pochopitelně už žádné zásoby jídla nezbyly a řádně nám vyhládlo. Naštěstí nás zachránila nedaleká pizzerie. Ubytovali jsme se přes Airbnb v městské části Redlowo, odkud jsme to k moři měli 1,5 km zalesněnými stezkami. V této části pobřeží jsou spíše útesy a lesy.
Druhý den jsme pojali více odpočinkově na rozkoukávání se po okolí a k nákupu potravin. Vypravili jsme se směrem od útesů trochu více na jih k molu Orlowo. Tato část Gdyně mi už o něco více připomínala dovolenkový resort, protože k pláži vedla přímá cesta kolem restaurací a zmrzlinových stánků. Ten den bylo i teplejší počasí, takže moře už působilo mnohem lákavěji. My jsme se však po zbytek dne pouze procházeli po vyhlídkách a posedávali u moře až do večera.
V úterý jsme se vydali ranním vlakem do Gdaňsku, kde bylo velmi rušno. Celý den jsme se prodírali davy turistů. Chození po městě a obdivování památek bylo docela náročné, ale stálo to zato. Viděli jsme spoustu kostelů a historických budov jako například Starý jeřáb, známý třeba i ze Zaklínače. Stará část města, a především tzv. Královská cesta mi velmi připomínala pražské historické centrum. Dali jsme si k obědu místní polévku Žurek a gnocci se žampiony. Bylo to nějaké denní menu psané polsky, takže jsme se nechali tak trochu překvapit, co vlastně dostaneme. Muzeum druhé světové války, které by podle mě mohlo být dost zajímavé, jsme bohužel jenom minuli při cestě na vlakové nádraží. Na jeho návštěvu nám už nezbývalo moc času a ani energie, neboť jsme si na zpáteční cestu do Gdyně naplánovali ještě zastávku v Sopotech...
Vzhledem k tomu, že jsem do nového roku vstoupila s nemocí, tak jako první, na co se budu chtít v budoucnu zaměřit je určitě zdraví. Chci lépe pečovat o svou imunitu, protože se mi zdá, že mám až moc často nějaké nachlazení nebo chřipku.
Se zdravější stravou souvisí i zdravý pohyb, který jsem doteď velmi dlouho zanedbávala. Chtěla bych začít pravidelně cvičit, a to ani ne tolik kvůli hubnutí, což byla vždy moje největší motivace, ale hlavně kvůli prevenci zdravotních problémů.
Co se týče návyků, tak bych si chtěla vyhradit i více času na čtení, a to nejlépe každý den.
Od té doby, co bydlíme s přítelem spolu, už společně nesledujeme filmy tolik jako dřív a já si uvědomila, že mi to vlastně dost chybí, takže si chci vyhradit více času i na společné sledování filmů.
Chtěla bych více cestovat nebo alespoň chodit na procházky. Letos rozhodně nebudeme plánovat žádné zahraniční cesty, takže bychom mohli navštívit alespoň nějaká zajímavá místa v ČR. Já bych už dlouho chtěla navštívit Lednicko-valtický areál a letos v létě se mi to snad i splní.
Dlouho mám v plánu udělat si řidičák, vždy mi do toho ale něco vlezlo. Naposledy to bylo právě stěhování, kterého jsem měla plnou hlavu a nechtěla jsem se ještě zatěžovat zařizováním něčeho dalšího. Tak letos už to snad dopadne.
Pár let už mám také na mysli, že bych chtěla podstoupit laserovou operaci očí, abych se zbavila svých dioptrií. Nevím, kdy se mi k tomu podaří nasbírat odvahu a finance, nevadí, pokud letos ne, ale dám si to do vision boardu, abych si to připomínala častěji.
Posledním bodem, pro který jsem se momentálně nejvíc nadchla je to, že máme nyní balkon a já na něm na jaře hodlám vysázet mraky a mraky jahod, protože vloni se nám na zahradě vůbec neurodilo. :D
Před týdnem jsem navštívila královedvorskou zoo, kde zrovna začínal oblíbený Týden duchů. Nikdy předtím jsem tam během této akce nebyla, ale podle popisu a fotek to vypadalo jako skvělá alternativa dýňové výstavy. V blízkém okolí jsem bohužel žádnou dýňovou farmu nebo výstavu nenašla, tak se mi podařilo přemluvit rodiče ke společnému výletu alespoň do té naší zoo. Byl to hodně spontánní nápad, ale nakonec z něho byla příjemná tříhodinová procházka a pro některé z nás i zážitek k tomu, protože v této zoo nebyli už několik let. V celém areálu se nacházely všelijaké halloweenské dekorace, pavučiny, lampiony, a hlavně také spoustu dýní. Návštěvníci si navíc mohli dýně sami vydlabat a vystavit je na libovolné místo. Jistě pak stálo za to vidět zoo i ve večerních hodinách, kdy byla všechna výzdoba rozsvícená.
Ahojky, po měsíční pauze se znovu ozývám s menším shrnutím událostí uplynulých šesti týdnů. Veškerou svou energii jsem v posledních týdnech soustředila hlavně na rozlučku se svobodou, kterou jsme uspořádaly fakt na jedničku. Vymyslely jsme program ve stylu Harryho Pottera a teda nevěřila bych, že se někdy v životě ocitnu ve škole čar a kouzel. 🎈🎉

Vyráběly jsme si hůlky, budoucí nevěsta míchala lektvary lásky, učily jsme se létat na koštěti a hrát famfrpál, a dokonce jsme měly i mluvící klobouk. Přiznám se, že mě druhý den i trochu mrzelo, že jsem neměla kocovinu, takže jsem si mohla těch lektvarů asi dopřát víc, ale dobrá nálada mi ani tak nechyběla. Po pár hodinách slavení mě ze smíchu až bolely tváře. Růžový gin s růžovým tonikem se zařadil do pomyslného seznamu mých nejoblíbenějších drinků. (Pokud by někoho zajímalo, jak nám to všem na košťatech slušelo, tak mám pár dalších fotek na svém Instagramu.)
Na začátku týdne jsem byla na dvoudenním třídním srazu s kamarádkami ze střední školy. Sešly jsme se nakonec jen jako naše obvyklé trio, které spolu po celé čtyři roky sdílelo společné bydlení, ale vystačily jsme si. Zavzpomínaly jsme si jako obvykle na naše trapasy, průšvihy, mejdany a platonické lásky. Hned první večer jsme se vydaly na procházku, kdy jsem si nasadila foťák na krk a po dlouhé době jsem z nějakého výletu přivezla i pár fotek.
Harmonia Vini je česká rodinná firma, která se věnuje velkoobchodnímu prodeji a dodávkám vína v oblasti gastronomie. Od roku 2018 tato firma spravuje i e-shop vinoodbodlaku.cz, kterému děkuji za milou nabídku a zaslání balíčku, o jehož obsahu se v následujících řádcích ráda podělím. Možnost ochutnat zase něco nového mě upřímně potěšila.
Myslím si, že na víno ani jiný alkohol nejsem nijak náročná, ale pokud si mohu vybírat, tak víno mám raději bílé než červené a snad raději sladší než suché. Na webu vinoodbodlaku.cz lze vybírat vína ať už podle barvy, obsahu cukru, nebo přímo dle odrůdy vína. Vína lze vybírat i podle země původu, a to je cesta kterou jsem zvolila já. Vybrala jsem si v sekci Moravská a česká vína, ve které jsou k dispozici produkty od více než třiceti českých a moravských vinařů.
Výletování loňského léta jsme oficiálně zakončili 3. září, kdy jsem si usmyslela, že se chci vypravit na krkonošské planiny za highlandským skotem. O tomto místě jsem se dozvěděla náhodou na Instagramu, kde na mě vyskočil příspěvek Dominika Macha (konkrétně tento), kterého sleduji kvůli úžasným fotkám přírody a tipům na výlety. Poprvé jsem tedy trasu výletu naplánovala celou já, a tak se i stalo, že jsem dost možná nakonec nachodila svůj nový turistický rekord. Na konci dne mi hodinky ukazovaly přes 32 tisíc nachozených kroků a skoro 22 kilometrů.
Trasa dlouhá necelých 19 km měla původně vést od našeho cílového místa, kterým byl pasoucí se dobytek nad Klínovými Boudami, ještě kousek dál k Zadní Planině, ale naštěstí jsem s sebou měla moudrého společníka, který v pravý čas zavelel k ústupu. Každopádně na to, že to byla dosud moje nejdelší túra, tak mi stoupání ani terén nepřipadal úplně nejhorší. Možná i proto, že jsem si nemohla stěžovat na trasu, kterou jsem sama vybrala. 😄
Takhle tedy vypadala naše výsledná trasa:
Parkoviště P1 – Hromovka – Bouda na Pláni – Bouda Klínovka – Atüln – Stoh – Přístřešek pod Hromovkou – Parkoviště P1
Auto jsme nechali na parkovišti P1 Bedřichov hned za Labskou přehradou, kde stání po celý den vychází na padesát korun. Vydali jsme se podél hlavní silnice směrem k centru, kde jsme zhruba po 500 metrech zahnuli kolem benzinové pumpy doprava. Minuli jsme parkoviště P2 Hromovka, prošli jsme přes malý můstek přes Labe a dál pokračovali strmě nahoru hustě porostlou stezkou, pokud to tedy vůbec stezka byla. Tady jsme možná mohli špatně odbočit, každopádně jsme ale stoupali pořád nahoru po modré značce k vysílači a restauraci Hromovka. K Boudám na Planině nás dovedla zelená značka po Věřině stezce a Mechové pěšince, odkud jsme pak stále po zelené už pohodlně došli až ke Klínovým Boudám.
Výšlap do kopce k Boudě Klínovce byl na celém výletu asi nejhorší, hlavně proto, že na pláni nebyl vůbec žádný stín a pěkně do nás pražilo slunce. Krávy se pásly na úplném konci celé pláně, tam kde našly alespoň pár stinných míst pod stromy, takže jsme za nimi museli stoupat stále výš a výš. Všechny byly zaneprázdněné ležením ve stínu nebo přežvykováním trávy a já jsem byla nakonec trochu zklamaná, že si žádnou nevyfotím pořádně zblízka.
Útulnu Atüln jsme pouze minuli a napojili jsme se na překvapivě pěknou Cestu Stohem po modré značce. Kolem vrcholu Stoh (1320 m n. m.) vede pěšinka s nádherným výhledem na okolní hřebeny a rokle. Poté už nás zpáteční cestou při sestupování pod lanovými dráhami z velké části vedla asfaltka. Asi tak v půli úseku od Stohu k centru města mi už nohy vypovídaly službu a netrpělivě jsem vyhlížela civilizaci a rovinatou půdu pod nohama. Kolem šestnácté hodiny jsme již seděli v autě a byli ze Špindlerova Mlýna na cestě domů. Večer mě bolelo naprosto celé tělo, ale byla jsem spokojená, že jsem navštívila zase nový kousek Krkonoš.
Tuto trasu lze samozřejmě jít i opačným směrem, jak je uvedeno například na webu neznamekrkonose.cz. Já bych po své zkušenosti ale Cestu Stohem doporučovala raději sestupovat než naopak. :)
Máte v Krkonoších nějaké oblíbené místo?
__________________
Zhruba tak před třemi měsíci jsem se rozhodla, že nebudu avokádovou pecku vyhazovat, ale zkusím si z ní vypěstovat avokádovník (neboli hruškovec přelahodný). Postup je to jednoduchý a nenáročný a já to zkrátka s pěstováním kytek stále ještě nechci vzdávat. (I přesto, že jsem vloni usmrtila většinu svých kaktusů a z celo-parapetové sbírky mi tak zbyly už jen dva.) Nedělám si iluze, že by tahle tropická rostlina mohla v našich podmínkách někdy plodit, ale bavilo mě sledovat proces, jak se z jedné avokádové pecky vyklubala pěkná pokojová rostlinka.
Autorka
Vítám Vás na svém blogu, na kterém vystupuji pod přezdívkou Misty.
Ve volném čase ráda fotím, čtu, hraji videohry a hltám novinky z filmového světa. Jsou to témata, o kterých si ráda povídám, takže takový obsah se dá na tomto blogu očekávat nejčastěji (více informací).
Velmi si vážím Vaší návštěvy a budu ráda, pokud mi zanecháte komentář. ♥











