• HOME
  • ABOUT
  • MENU
    • Filmy a seriály
    • Knižní tipy
    • Fototoulky
    • Sub Menu 4
  • Kontakt
  • misty.visions

    Skončila mi dovolená, nebe se zatáhlo a najednou se ve mně začala probouzet podzimní nálada. Ideální čas na to, upéct si něco sladkého a provonět si dům skořicí a švestkami. Našla jsem si dva různé recepty, které jsem si, jak už u mě bývá zvykem, zkombinovala dohromady a upravila poměr surovin tak, aby se vše vešlo do koláčové formy o průměru 26 cm. Drobné úpravy receptů mě moc baví a bývá to celkem loterie, tentokrát to ale vyšlo skvěle. Příště si ovšem před přípravou koláče musím ověřit, jestli se chystám péct ve funkční troubě, abych nemusela těsto zase schovávat do druhého dne v lednici. 😅 

    Na přelomu července a srpna jsme s přítelem vyrazili na dovolenou do polského Trojměstí. 

    Cestovat v neděli byl docela dobrý nápad, protože dálnice byly velmi prázdné, tedy alespoň do té doby, než jsme se přiblížili ke Gdaňsku. Na dálnici A1 jsme si ještě 90 km před naším cílem museli hodinu posedět v koloně. Do Gdyně, naší cílové destinace, jsme dorazili v pozdním odpoledni a až tam jsem zjistila, že v neděli jsou v Polsku obchody zavřené. Po devítihodinové cestě nám pochopitelně už žádné zásoby jídla nezbyly a řádně nám vyhládlo. Naštěstí nás zachránila nedaleká pizzerie. Ubytovali jsme se přes Airbnb v městské části Redlowo, odkud jsme to k moři měli 1,5 km zalesněnými stezkami. V této části pobřeží jsou spíše útesy a lesy. 

    Druhý den jsme pojali více odpočinkově na rozkoukávání se po okolí a k nákupu potravin. Vypravili jsme se směrem od útesů trochu více na jih k molu Orlowo. Tato část Gdyně mi už o něco více připomínala dovolenkový resort, protože k pláži vedla přímá cesta kolem restaurací a zmrzlinových stánků. Ten den bylo i teplejší počasí, takže moře už působilo mnohem lákavěji. My jsme se však po zbytek dne pouze procházeli po vyhlídkách a posedávali u moře až do večera. 

    V úterý jsme se vydali ranním vlakem do Gdaňsku, kde bylo velmi rušno. Celý den jsme se prodírali davy turistů. Chození po městě a obdivování památek bylo docela náročné, ale stálo to zato. Viděli jsme spoustu kostelů a historických budov jako například Starý jeřáb, známý třeba i ze Zaklínače. Stará část města, a především tzv. Královská cesta mi velmi připomínala pražské historické centrum. Dali jsme si k obědu místní polévku Žurek a gnocci se žampiony. Bylo to nějaké denní menu psané polsky, takže jsme se nechali tak trochu překvapit, co vlastně dostaneme. Muzeum druhé světové války, které by podle mě mohlo být dost zajímavé, jsme bohužel jenom minuli při cestě na vlakové nádraží. Na jeho návštěvu nám už nezbývalo moc času a ani energie, neboť jsme si na zpáteční cestu do Gdyně naplánovali ještě zastávku v Sopotech... 

    Vzhledem k tomu, že jsem do nového roku vstoupila s nemocí, tak jako první, na co se budu chtít v budoucnu zaměřit je určitě zdraví. Chci lépe pečovat o svou imunitu, protože se mi zdá, že mám až moc často nějaké nachlazení nebo chřipku. 

    Se zdravější stravou souvisí i zdravý pohyb, který jsem doteď velmi dlouho zanedbávala. Chtěla bych začít pravidelně cvičit, a to ani ne tolik kvůli hubnutí, což byla vždy moje největší motivace, ale hlavně kvůli prevenci zdravotních problémů. 

    Co se týče návyků, tak bych si chtěla vyhradit i více času na čtení, a to nejlépe každý den. 

    Od té doby, co bydlíme s přítelem spolu, už společně nesledujeme filmy tolik jako dřív a já si uvědomila, že mi to vlastně dost chybí, takže si chci vyhradit více času i na společné sledování filmů. 

    Chtěla bych více cestovat nebo alespoň chodit na procházky. Letos rozhodně nebudeme plánovat žádné zahraniční cesty, takže bychom mohli navštívit alespoň nějaká zajímavá místa v ČR. Já bych už dlouho chtěla navštívit Lednicko-valtický areál a letos v létě se mi to snad i splní. 

    Dlouho mám v plánu udělat si řidičák, vždy mi do toho ale něco vlezlo. Naposledy to bylo právě stěhování, kterého jsem měla plnou hlavu a nechtěla jsem se ještě zatěžovat zařizováním něčeho dalšího. Tak letos už to snad dopadne. 

    Pár let už mám také na mysli, že bych chtěla podstoupit laserovou operaci očí, abych se zbavila svých dioptrií. Nevím, kdy se mi k tomu podaří nasbírat odvahu a finance, nevadí, pokud letos ne, ale dám si to do vision boardu, abych si to připomínala častěji. 

    Posledním bodem, pro který jsem se momentálně nejvíc nadchla je to, že máme nyní balkon a já na něm na jaře hodlám vysázet mraky a mraky jahod, protože vloni se nám na zahradě vůbec neurodilo. :D 

    Ahoj! Rok se s rokem sešel a já bych moc ráda začala být zase více aktivní v blogování. 

    Doufám, že se všichni mají dobře a nikomu vrásky na čele nepřidělává přicházející podzim. I já se na něj letos docela těším, což je u mě velmi neobvyklé. 

    Celé léto jsem buďto ležela v učení anebo chodila na brigádu. Nic víc, žádné výlety, nulový kontakt s přáteli, nulová zábava a svoboda. Proto nemohl být ani žádný článek. Žila jsem hodně dlouho ve stresu ze studia a ten už teď konečně odpadl. Státnice mám konečně za sebou a spadl mi ze srdce obrovský kámen. To, že jsem to už opravdu dokončila mi trvalo si uvědomit docela dlouho. V ten den jsem pořád myslela na to, že se to nepovedlo a že se budu muset všechno učit znovu a v ten lepší scénář jsem si ani netroufala doufat.

    Během učení mi samozřejmě lítaly myšlenky všude kolem, takže jsem si navymýšlela spoustu věcí jako například: protřídit veškeré oblečení a najít více úložného prostoru; roztřídit knihy a vyřadit ty opravdu nechtěné; a vytřídit a uspořádat všechny skříně. Mám radost z toho, kolik věcí se mi nakonec podařilo vyřadit. Nejhorší věc mě ještě čeká, a to je úklid v počítači. Postupně teď zpracovávám vše, co jsem ve fázi dokončování studia odkládala, včetně filmů a seriálů, takže brzy budu mít určitě dlouhý seznam doporučení. 

    Před týdnem jsem navštívila královedvorskou zoo, kde zrovna začínal oblíbený Týden duchů. Nikdy předtím jsem tam během této akce nebyla, ale podle popisu a fotek to vypadalo jako skvělá alternativa dýňové výstavy. V blízkém okolí jsem bohužel žádnou dýňovou farmu nebo výstavu nenašla, tak se mi podařilo přemluvit rodiče ke společnému výletu alespoň do té naší zoo. Byl to hodně spontánní nápad, ale nakonec z něho byla příjemná tříhodinová procházka a pro některé z nás i zážitek k tomu, protože v této zoo nebyli už několik let. V celém areálu se nacházely všelijaké halloweenské dekorace, pavučiny, lampiony, a hlavně také spoustu dýní. Návštěvníci si navíc mohli dýně sami vydlabat a vystavit je na libovolné místo. Jistě pak stálo za to vidět zoo i ve večerních hodinách, kdy byla všechna výzdoba rozsvícená. 

    Dýňové hody oficiálně započaly. Můj loňský a zároveň úplně první pokus o dýňovou polévku dopadl sice chuťově na výbornou, ale jeden nejmenovaný ochutnávač si stěžoval na plovoucí kusy nerozmixované dýňové slupky. 😬 Sirup na domácí pumpkin spice latte poprvé dopadl podobně – chuť dobrá, ale správnou konzistenci jsem spíše jen odhadovala. Letos se mi vše vydařilo mnohem lépe a jelikož jsem u nás doma jediný dýňový strávník, tak jsem jednu středně velkou dýni hokaido (1,9 kg před vydlabáním) použila na oba recepty. Pro příště vím, že by se dal zbytek propasírovaného pyré od sirupu ještě dál využít při pečení nějakého koláče nebo muffinů. Z jedné dýně toho lze vytvořit opravdu mnoho. 🎃 

    Suroviny na dýňovou polévku: 

    ➤ 700 g upečené a pokrájené dýně 
    ➤ 500 ml zeleninového vývaru 
    ➤ 200 ml smetany ke šlehání 
    ➤ 4 lžíce olivového oleje 
    ➤ 3/4 cibule 
    ➤ asi 1 lžička muškátového oříšku a mletého zázvoru (podle chuti) 
    ➤ sůl a pepř (volitelně) 
    ➤ dva stroužky česneku (volitelně) 

    Dýni jsem si rozkrojila na čtvrtky a dala ji na pečicím papíru péct do předem vyhřáté trouby na 180 °C do té doby, než šla dýně i její slupka lehce propíchnout vidličkou (cca hodinu). Během této doby jsem si připravila cca 500 ml zeleninového vývaru. Větší polovinu vychladlé dýně jsem rozkrájela na kousky a přihodila do hrnce k předem připravené zesklovatělé cibuli. Opékat pár minut, dokud se nepřichytává k hrnci a zalít vývarem. Společně vše provařit cca 15 minut a odstavit z plamene. Vše rozmixujeme tyčovým mixérem na co nejjemnější pyré a poté přilijeme smetanu ke šlehání. Přidáme také trochu nastrouhaného muškátového oříšku a přibližně lžičku zázvoru. Můžeme také přidat utřený česnek, a nakonec polévku dochutit solí a pepřem. Polévku lze dle libosti podávat s praženými dýňovými semínky, zakysanou smetanou anebo s krutony. 

    Nikdy jsem se neřadila mezi milovníky podzimu. Je to období, které mi pravidelně každý rok přinášelo pochmurnou náladu a ani letos tomu není jinak. Propršené, chladné a temné dny i večery mi upřímně vůbec nechyběly. Představa, že s hnusným počasím venku se mohu zavřít doma, zabalit se do deky, uvařit si čaj a ponořit se do knih je pro mě tedy až moc idylická, nehledě na to, že ke čtení knih není potřeba ani jedna z výše uvedených věcí. Já si nejraději čtu v létě venku na trávě, takže pro mě v podstatě čtení knih končí tehdy, kdy podzim začíná. 😅 

    Začátek podzimu nebo jen začátek září mi vždy připomínal navracející se školní povinnosti, nemilé deadliny a dodělávání všeho, co se během roku nestihlo. Podzim prostě znamená konec prázdnin a je to doba, kdy je potřeba naučit se s časem hospodařit zase o něco produktivněji a zaplout do nějakého režimu. Nebudu se tajit tím, že i letos na mě padl splín (společně s rýmou samozřejmě). Otevřela jsem si svůj loňský diář a zjistila jsem, že jsem vloni touhle dobou měla úplně ty stejné cíle jako mám právě teď. Musím se za sebe až stydět, jak jsem zlenivěla, ale rozhodla jsem se, že v tom nechci dál pokračovat a na svých restech zapracuji. Nemohla jsem po celou dobu najít motivaci a stále ji dál hledám, ale zároveň cítím v kostech, že už se potřebuji pohnout z místa. Mám své sny a cíle, které se mi ale mým dosavadním přístupem spíše oddalují. Musím si vtlouct do hlavy, že setrvat ve studiu bylo moje rozhodnutí a vše co udělám, nedělám pro nikoho jiného než pro sebe. Studium dokončím ne z povinnosti, ale proto, že jsem si to sama vybrala a hlavně – nikdo jiný to za mě neudělá. 

    Tenhle článek se měl původně jmenovat: „Pět tipů pro dobrou náladu, aneb jak přežít podzim“ a měl být určen třeba pro někoho, kdo nemá podzimní počasí zrovna moc v lásce nebo touhle dobou zažívá nějaké chmury. Jenomže já jsem přesně ten typ člověka, který by pár takových dobrých rad pro lepší náladu sám potřeboval, takže mě napadla jedna jediná věc, a tím je prosté idealizování. Člověk si musí idealizovat tohle období právě tím, co je pro něj příznačné. Já jsem si například konečně zase po roce uvařila dýňovou polévku a připravila domácí pumpkin spice latte, na které jsem se moc těšila. 

    V posledních dnech mi také dělá radost objevování nových filmů s halloweenskou tématikou. 🎃 

    Co vidět a co číst během podzimu: 

    Addamsova rodina (1991) a Addamsova rodina 2 (1993) 
    Moje sezónní klasika. Druhý díl je o maličko zábavnější. 

    Filmy Timu Burtona 
    Burtonovky jsou pro spooky season jak dělané. Beetlejuice (1988) byl skvělý a chystám se ještě na Frankenweenie, Sweeney Todda, Mrtvou nevěstu Tima Burtona a možná bych si mohla připomenout i Sirotčinec slečny Peregrinové, protože ten mě napoprvé tolik neoslovil. 

    Ukradené Vánoce / The Nightmare Before Christmas (1993)
    Ve městě zvaném Halloween se začíná kostlivec Jack všemi těmi halloweenskými zvyky už nudit, takže když se jednoho dne ocitne ve Vánočním městě, dostane nápad uspořádat Vánoce ve vlastním stylu. Film podle předlohy Tima Burtona. 
    Známá znělka – This is Halloween. 

    Hokus Pokus (1993) 
    Zaznamenala jsem, že byl po 29 letech (!) natočen druhý díl o třech ztřeštěných čarodějnicích, takže když na mě oba filmy vyskočily na Disney+, tak jsem se ze zvědavosti koukla na první díl a byla jsem nakonec docela mile překvapena. Určitě se někdy podívám znovu. 

    Co se knížek týká, tak jsem už dlouho nic nepřečetla, nicméně k sychravému podzimu se podle mě skvěle hodí přečíst si nějakou kvalitní detektivku. Já bych si už dlouho chtěla přečíst Deset malých černoušků od Agathy Christie. Četla jsem už několik jejích dalších titulů a moc mě bavily. Tohle by navíc mělo být její vrcholné dílo. 

    Povídky E. A. Poea (např. Jáma a kyvadlo) – Temné, krátké příběhy, ze kterých jde někdy až mráz po zádech, ale doporučuji. ♥ 

    Jste milovníky podzimu a užíváte si, když je venku zima, anebo tohle období také jen tak přežíváte? 

    _____________________________________

    Mrkvánky neboli mrkvové pirohy jsou jednou z mých nejoblíbenějších pečených dobrot. Jsou zdravé a jelikož na přípravu těsta nejsou potřeba žádná vejce (v jejichž nahrazování při pečení docela hodně tápu), tak jsou vhodné i pro vegany. Těsto se skládá pouze z několika málo surovin – z mrkve, mouky a másla (nebo margarínu). 

    Suroviny: 

    ➤ 400 g hladké špaldové mouky (lze smíchat i s celozrnnou) 
    ➤ 250 g másla (margarínu) 
    ➤ 250 g najemno nastrouhané mrkve (cca 3–4 mrkve) 
    ➤ 1 lžička kypřícího prášku do pečiva 
    ➤ špetka soli 
    ➤ švestková povidla 
    ➤ pár kapek vanilkového extraktu (volitelně) 
    ➤ trochu moučkového cukru (volitelně, záleží na sladkosti mrkve) 

    Postup: 

    Mrkev, mouku a další sypké suroviny uhněteme v míse společně s máslem či margarínem. Vzniklé těsto následně rozválíme na plát tenký přibližně 3 mm. Konzistence je trochu lepivá, ale s podsypáváním opatrně, aby těsto neztrácelo na chuti kvůli velkému množství mouky. Dále vykrajujeme kolečka, buď vykrajovátkem na linecké anebo skleničkou či hrníčkem (čím větší kolečko, tím snadnější práce). Na jednotlivá kolečka pokládáme cca 3/4 lžičky povidel, poté kolečka přehneme napůl a spoje přitlačíme. Okraje můžeme ozdobit vidličkou. Pečeme ve vyhřáté troubě na 170 °C přibližně půl hodiny. Po upečení můžeme mrkvánky posypat moučkovým cukrem anebo je v cukru obalit celé. Dobrou chuť. :) 

    ____________________
    Ahojky, po měsíční pauze se znovu ozývám s menším shrnutím událostí uplynulých šesti týdnů. Veškerou svou energii jsem v posledních týdnech soustředila hlavně na rozlučku se svobodou, kterou jsme uspořádaly fakt na jedničku. Vymyslely jsme program ve stylu Harryho Pottera a teda nevěřila bych, že se někdy v životě ocitnu ve škole čar a kouzel. 🎈🎉 


    Vyráběly jsme si hůlky, budoucí nevěsta míchala lektvary lásky, učily jsme se létat na koštěti a hrát famfrpál, a dokonce jsme měly i mluvící klobouk. Přiznám se, že mě druhý den i trochu mrzelo, že jsem neměla kocovinu, takže jsem si mohla těch lektvarů asi dopřát víc, ale dobrá nálada mi ani tak nechyběla. Po pár hodinách slavení mě ze smíchu až bolely tváře. Růžový gin s růžovým tonikem se zařadil do pomyslného seznamu mých nejoblíbenějších drinků. (Pokud by někoho zajímalo, jak nám to všem na košťatech slušelo, tak mám pár dalších fotek na svém Instagramu.)  
    O pořízení elektrického zubního kartáčku jsem začala více přemýšlet během posledních pár měsíců, kdy jsem se na jiných blozích dočítala spoustu různých doporučení na kdejaký konkrétní typ kartáčku, ale myslím, že bez reálného vyzkoušení stejně žádné rady nepomohou. Dodnes totiž nedokážu posoudit, jestli je pro mě vhodnější kartáček sonický anebo rotační. Rozhodla jsem se nakonec vyzkoušet kartáček sonický, který tvarem hlavy vypadá jako běžný zubní kartáček. Vybrala jsem ho hlavně proto, že by měl být údajně šetrnější k dásním a zubní sklovině, takže se hodí i pro citlivé zuby, což mně jako nováčkovi v elektrickém zubním čištění přišlo jako nejlepší možnost. 

    K pořízení kartáčku jsem dostala impuls od internetového obchodu nazuby.cz velmi štědrou nabídkou barter spolupráce, bez které by to zřejmě zůstalo jen u toho přemýšlení a sama bych si kartáček, jak se znám, nakonec nekoupila. Jsem velmi vděčná, že se mnou tuhle novou zkušenost může navíc sdílet i můj přítel, protože jsem si mohla vybrat v podstatě dva produkty v jednom balení. Jedná se konkrétně o sonické zubní kartáčky značky TrueLife (SonicBrush Compact Duo). Toto balení obsahuje dva kartáčky, čtyři náhradní hlavice, dvě cestovní pouzdra a dvě nabíjecí stanice. 

    Další měsíc už se opět nachýlil ke svému konci a nebudu tu raději moc dlouho pátrat po tom, proč ten čas tak rychle utíká, ale chtěla bych si zde raději zaznamenat několik svých největších červencových radostí a zážitků. 

    Filmové zážitky 

    Místo svého tradičního shrnutí zhlédnutých filmů bych se chtěla zaměřit pouze na jeden, který mi naprosto učaroval a na který se odteď plánuji dívat každý rok. Zamilovala jsem si film Pýcha a předsudek (2005), ve kterém hlavní roli Elizabeth Bennetové ztvárnila Keira Knightley. Já jsem nikdy nečetla žádnou knihu od Jane Austenové, ale na filmovém plátně si interpretace jejích děl velmi užívám. V minulém článku (dubnovém) jsem zmiňovala film Emma (2020), který mi přišel místy až moc natahovaný, ale u Pýchy a předsudku jsem se strachovala, aby už brzy nebyl konec, a některé romantické pasáže jsem si dokonce přehrávala ještě jednou. Nečekala jsem, že se mi tenhle film až tolik zalíbí. 

    Později jsem ještě zhlédla trochu starší filmové zpracování dalšího díla zmíněné spisovatelky, a to Rozum a cit (1995), ve kterém v hlavních rolích zazářili zejména Emma Thompson, Kate Winslet, Alan Rickman a Hugh Grant. Příběh byl také působivý, ale neuchvátil mě tolik jako ten předešlý. 

    (imdb.com) 

    Na začátku týdne jsem byla na dvoudenním třídním srazu s kamarádkami ze střední školy. Sešly jsme se nakonec jen jako naše obvyklé trio, které spolu po celé čtyři roky sdílelo společné bydlení, ale vystačily jsme si. Zavzpomínaly jsme si jako obvykle na naše trapasy, průšvihy, mejdany a platonické lásky. Hned první večer jsme se vydaly na procházku, kdy jsem si nasadila foťák na krk a po dlouhé době jsem z nějakého výletu přivezla i pár fotek. 

    Nafotila jsem si kytičky při západu slunce asi na sto způsobů, protože to světlo bylo fakt kouzelné. 

    Pro zelenější budoucnost se někde musí začít něco dělat a je to zřejmě ještě běh na dlouhou trať, ale co může být jednodušší, než začít sám u sebe a svých vlastních návyků? V tomto článku jsem sepsala celkem jedenáct tipů pro ekologičtější život, které jsem sama začala praktikovat. Jsou to vlastně docela malé a úplně obyčejné věci, ale i malé změny k udržitelnějším variantám se počítají a dávají mi smysl. 

    Harmonia Vini je česká rodinná firma, která se věnuje velkoobchodnímu prodeji a dodávkám vína v oblasti gastronomie. Od roku 2018 tato firma spravuje i e-shop vinoodbodlaku.cz, kterému děkuji za milou nabídku a zaslání balíčku, o jehož obsahu se v následujících řádcích ráda podělím. Možnost ochutnat zase něco nového mě upřímně potěšila. 

    Myslím si, že na víno ani jiný alkohol nejsem nijak náročná, ale pokud si mohu vybírat, tak víno mám raději bílé než červené a snad raději sladší než suché. Na webu vinoodbodlaku.cz lze vybírat vína ať už podle barvy, obsahu cukru, nebo přímo dle odrůdy vína. Vína lze vybírat i podle země původu, a to je cesta kterou jsem zvolila já. Vybrala jsem si v sekci Moravská a česká vína, ve které jsou k dispozici produkty od více než třiceti českých a moravských vinařů. 


    Během května jsem ulovila dvě nové knížky z druhé ruky. První z nich nese název Úzkosti a jejich lidé, což by měla být bláznivě humorná oddechovka o lupiči, který asi nějakým nedopatřením uvízne v prázdném bytě i se skupinkou rukojmích. Od autora jsem zatím nic nečetla, ale zaregistrovala jsem, že jeho starší kniha Muž jménem Ove byla poměrně dost populární. Druhá kniha nese název Svět bez stížností a myslím si, že se v mnoha řádcích najdu, ale vůbec ne v dobrém slova smyslu. Dokážu být hodně kritická a stěžuji si někdy víc, než je třeba a vím to. Vzápětí si to uvědomím, ale to už bývá pozdě. Seberozvojovým knihám jsem nikdy nepřišla na chuť, ale na tuhle jsem docela zvědavá. 

    Výletování loňského léta jsme oficiálně zakončili 3. září, kdy jsem si usmyslela, že se chci vypravit na krkonošské planiny za highlandským skotem. O tomto místě jsem se dozvěděla náhodou na Instagramu, kde na mě vyskočil příspěvek Dominika Macha (konkrétně tento), kterého sleduji kvůli úžasným fotkám přírody a tipům na výlety. Poprvé jsem tedy trasu výletu naplánovala celou já, a tak se i stalo, že jsem dost možná nakonec nachodila svůj nový turistický rekord. Na konci dne mi hodinky ukazovaly přes 32 tisíc nachozených kroků a skoro 22 kilometrů. 

    (pro nejlepší zobrazení doporučuji fotografie rozkliknout)
    Trasa dlouhá necelých 19 km měla původně vést od našeho cílového místa, kterým byl pasoucí se dobytek nad Klínovými Boudami, ještě kousek dál k Zadní Planině, ale naštěstí jsem s sebou měla moudrého společníka, který v pravý čas zavelel k ústupu. Každopádně na to, že to byla dosud moje nejdelší túra, tak mi stoupání ani terén nepřipadal úplně nejhorší. Možná i proto, že jsem si nemohla stěžovat na trasu, kterou jsem sama vybrala. 😄 

    Takhle tedy vypadala naše výsledná trasa: 
    Parkoviště P1 – Hromovka – Bouda na Pláni – Bouda Klínovka – Atüln – Stoh – Přístřešek pod Hromovkou – Parkoviště P1 
    (odkaz na mapy.cz po rozkliknutí) 

    Auto jsme nechali na parkovišti P1 Bedřichov hned za Labskou přehradou, kde stání po celý den vychází na padesát korun. Vydali jsme se podél hlavní silnice směrem k centru, kde jsme zhruba po 500 metrech zahnuli kolem benzinové pumpy doprava. Minuli jsme parkoviště P2 Hromovka, prošli jsme přes malý můstek přes Labe a dál pokračovali strmě nahoru hustě porostlou stezkou, pokud to tedy vůbec stezka byla. Tady jsme možná mohli špatně odbočit, každopádně jsme ale stoupali pořád nahoru po modré značce k vysílači a restauraci Hromovka. K Boudám na Planině nás dovedla zelená značka po Věřině stezce a Mechové pěšince, odkud jsme pak stále po zelené už pohodlně došli až ke Klínovým Boudám. 


    Výšlap do kopce k Boudě Klínovce byl na celém výletu asi nejhorší, hlavně proto, že na pláni nebyl vůbec žádný stín a pěkně do nás pražilo slunce. Krávy se pásly na úplném konci celé pláně, tam kde našly alespoň pár stinných míst pod stromy, takže jsme za nimi museli stoupat stále výš a výš. Všechny byly zaneprázdněné ležením ve stínu nebo přežvykováním trávy a já jsem byla nakonec trochu zklamaná, že si žádnou nevyfotím pořádně zblízka. 


    Útulnu Atüln jsme pouze minuli a napojili jsme se na překvapivě pěknou Cestu Stohem po modré značce. Kolem vrcholu Stoh (1320 m n. m.) vede pěšinka s nádherným výhledem na okolní hřebeny a rokle. Poté už nás zpáteční cestou při sestupování pod lanovými dráhami z velké části vedla asfaltka. Asi tak v půli úseku od Stohu k centru města mi už nohy vypovídaly službu a netrpělivě jsem vyhlížela civilizaci a rovinatou půdu pod nohama. Kolem šestnácté hodiny jsme již seděli v autě a byli ze Špindlerova Mlýna na cestě domů. Večer mě bolelo naprosto celé tělo, ale byla jsem spokojená, že jsem navštívila zase nový kousek Krkonoš. 


    Tuto trasu lze samozřejmě jít i opačným směrem, jak je uvedeno například na webu neznamekrkonose.cz. Já bych po své zkušenosti ale Cestu Stohem doporučovala raději sestupovat než naopak. :) 

    Máte v Krkonoších nějaké oblíbené místo? 
    __________________

    Zhruba tak před třemi měsíci jsem se rozhodla, že nebudu avokádovou pecku vyhazovat, ale zkusím si z ní vypěstovat avokádovník (neboli hruškovec přelahodný). Postup je to jednoduchý a nenáročný a já to zkrátka s pěstováním kytek stále ještě nechci vzdávat. (I přesto, že jsem vloni usmrtila většinu svých kaktusů a z celo-parapetové sbírky mi tak zbyly už jen dva.) Nedělám si iluze, že by tahle tropická rostlina mohla v našich podmínkách někdy plodit, ale bavilo mě sledovat proces, jak se z jedné avokádové pecky vyklubala pěkná pokojová rostlinka. 


    Další měsíc už se zase nachýlil ke svému konci a to znamená, že je čas na další shrnutí toho, co jsem během tohoto období četla nebo viděla. Během dubna jsem stačila zhlédnout čtyři nové filmy. 


    Prvním z nich byl snímek The Power of the Dog (2021), kde hlavní roli ztvárnil výborný Benedict Cumberbatch. Síla psa je dvouhodinové drama s westernovými kulisami, u kterého máte pocit, že trvá celou věčnost a jen čekáte, kdy nastane nějaký zvrat nebo kdy pochopíte pointu celého filmu. Rozhodně to není film pro každého, mainstreamového diváka bude film nudit. I my jsme chvíli uvažovali, že to nedokoukáme. V závěru filmu jsem ale pochopila, že ta nuda předtím byl asi celou dobu záměr a vlastně mi to pak přišlo docela zajímavé. Režisérka Jane Campion mě minimálně nalákala na jeden další film z její tvorby, protože mě zajímá, jakým tempem bude děj ubíhat. Za režii tohoto filmu získala Oscara. Moje hodnocení: 3/5
    Čtení jsem pojala oficiálně jako koníček až při přípravě na maturitní zkoušku z literatury. Nikdy předtím jsem nebyla vášnivý čtenář, ale asi až ve čtvrtém ročníku jsem plně propadla kouzlu knihovny. Bavilo mě se jen tak procházet mezi regály plnými knih, půjčovat si je a při jejich vracení se opět procházet a hledat další, které potřebuji. Částečně k tomu asi přispělo i to, že jsem si jako první knihu ke čtení vybrala Hobita. ♥ 

    Většinu knih k maturitě jsem strategicky vybírala kromě malého počtu stran i podle toho, jestli mají i nějaké filmové zpracování. Předpokladem bylo, že se mi tak bude dílo lépe pamatovat. Následující tři knihy patří do mých nejoblíbenějších z tohoto seznamu. Věřím, že uvedené knihy nemusím nijak sáhodlouze představovat. 

    Spalovač mrtvol – Sice šokující a pochmurný, možná dokonce až hororový příběh, je na něm ale něco zvláštně poutavého. Je to jedno z mých nejoblíbenějších literárních děl a také jediné, které jsem si po maturitě šla do knihovny půjčit ještě jednou. Před pár měsíci jsem si už konečně pořídila jeden výtisk domů, protože je mi jasné, že ho budu číst ještě několikrát. 

    Obraz Doriana Graye – Další z mých nejoblíbenějších děl je opět depresivně laděný příběh – smrt, nevěra, vražda, lži, a tak dále a tak dále. Dorian je doslova pěkný mizera, protože všechny jeho hříchy se promítají pouze na jeho obraz a on zůstává stále mladý a krásný. Bonusem filmové adaptace pro mě bylo, že tam jednu z hlavních postav ztvárnil můj oblíbený herec Colin Firth. 

    Saturnin – Naopak asi nejveselejší kniha, kterou jsem ve svém maturitním seznamu měla. Tu bych si chtěla do své knihovny také brzy pořídit, abych si znovu připomněla některé vtipné historky o svérázném sluhovi Saturninovi. 

    „Tak co, chceš věneček, nebo rakvičku?“  
    Momentálně jsem kvůli dokončování školy v takovém rozpoložení, že se mi nechce začínat číst nic, co by mělo více než dvě stě stránek, takže kromě dočtení druhého dílu ze série Aristokratky jsem v tomto měsíci přečetla akorát ještě jednu krátkou knihu, a to Bajky Barda Beedleho. Jedná se o sbírku pěti pohádek, které zná každé malé dítě vyrůstající v kouzelnické rodině. Albus Brumbál vlastnil autorův originál psaný runovým písmem, který na sklonku svého života odkázal Hermioně Grangerové i se svými poznámkami ke každému příběhu. Je škoda, že těch povídek nebylo napsáno víc. 

    Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

    Autorka

    Photo Profile

    Vítám Vás na svém blogu, na kterém vystupuji pod přezdívkou Misty.

    Ve volném čase ráda fotím, čtu, hraji videohry a hltám novinky z filmového světa. Jsou to témata, o kterých si ráda povídám, takže takový obsah se dá na tomto blogu očekávat nejčastěji (více informací).

    Velmi si vážím Vaší návštěvy a budu ráda, pokud mi zanecháte komentář. ♥

    Kde mě můžete sledovat

    Archiv blogu

    • ▼  2025 (3)
      • ▼  září (1)
        • Švestkový koláč s drobenkou
      • ►  srpna (1)
      • ►  ledna (1)
    • ►  2023 (1)
      • ►  října (1)
    • ►  2022 (22)
      • ►  listopadu (1)
      • ►  října (2)
      • ►  září (2)
      • ►  srpna (1)
      • ►  července (2)
      • ►  června (3)
      • ►  května (2)
      • ►  dubna (2)
      • ►  března (3)
      • ►  února (3)
      • ►  ledna (1)

    Štítky

    • filmy a seriály
    • fototoulky
    • hry
    • inspirace
    • knižní tipy
    • kosmetika
    • povídání
    • recepty
    • spolupráce
    • thoughts
    • tipy a rady

    Oblíbené příspěvky

    • Filmové tipy | duben 2022
    • A zase ten podzim...
    • Měsíční oblíbenci | leden 2022
    • Fotočlánek: Podzimní procházka v zoo
    • Jedenáct tipů pro ekologičtější domácnost
    • Knihotéka: to nejlepší z maturitní četby

    Štítky

    filmy a seriály fototoulky hry inspirace knižní tipy kosmetika povídání recepty spolupráce thoughts tipy a rady

    Copyright

    © Please do not copy, cite, or distribute without permission of the author. Na fotografie se vztahuje autorské právo. Kopírování a další šíření bez vědomí autora je trestné.

    Sledující

    Copyright © 2022–2025 misty.visi0ns.blogspot.com | Designed by OddThemes | Distributed By Gooyaabi