Ještě na konci minulého měsíce mě úplně pohltil španělský kriminální seriál La Casa de Papel neboli Papírový dům (2017). Vzhledem k tomu, jak jsem se od prvních dvou řad nemohla odtrhnout a soustředit se pořádně na nic jiného, tak raději s další řadou vyčkávám na vhodnější dobu. Závěr první a celou druhou sérii jsem zhlédla během jediného víkendu, protože každý díl končil nějakou zajímavou zápletkou, což mi nedalo spát a musela jsem si pouštět díl za dílem. Kéž bych tehdy věděla, že to bude tak návykové.
Hlavním tématem seriálu je obsazení Královské španělské tiskárny cenin osmi zločinci, kteří v této budově zadržují několik desítek rukojmích, včetně dcery britského velvyslance. Hlavou tohoto loupežného plánu je jistý Profesor, který má všechno dopředu naplánované a přesně předvídal kroky policie, ale i přesto musí řešit neočekávané komplikace.
Únorové přečtené knihy:
Prázdniny v Evropě (Ladislav Zibura) – V pořadí čtvrtý Ziburův cestopis. Tentokrát čtenáře seznamuje s rozmanitostí evropské kultury. Každá z navštívených zemí má něco do sebe a na každé je možné si něco zamilovat.
Úryvek z anotace: Tentokrát vás čeká 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z Polska přes malebné Pobaltí až za polární kruh a následně z horkých Athén přes divoký Balkán zpátky domů. Objevíte při tom místa, která jste vždycky chtěli navštívit, jen jste o nich dosud nevěděli. Vyslechnete příběhy neobyčejných lidí a přesvědčíte se, že jste se narodili na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.
Styl psaní je mi velmi sympatický, z autora jsem během čtení cítila optimistickou náladu a přímočarost. Setkala jsem se s názory, že se Ziburovo psaní s každou knihou zlepšuje, ale mně jeho vyprávění přišlo dostatečně poutavé již dříve (v minulosti jsem četla Pěšky mezi buddhisty a komunisty), takže v tomto jsem výrazný posun nezaznamenala. Ostatně, je to vyprávění zážitků z cest, nevím, kolik spisovatelského nadání je v tomto žánru literatury zrovna potřeba. Nehledě na to, že jsem ještě žádný jiný cestopis jiného autora nečetla, takže nemám ani s čím porovnávat. Každopádně, Zibura mě baví a určitě si ráda přečtu i Prázdniny v Česku.
(obálky z databazeknih.cz)
Poslední aristokratka (Evžen Boček) – Tento měsíc jsem stačila přečíst dvě knihy, což u mě nebývá moc zvykem. Poslední aristokratka mě ale chytla opravdu hodně rychle a nepamatuji si, kdy naposledy jsem se při čtení knihy smála nahlas tak jako u této. Výborné oddechové čtení, rozhodně budu číst i další díly.
Anotace z databazeknih.cz: František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.
Na filmové zpracování (2019) režiséra Jiřího Vejdělka se teprve chystám. Viděla jsem zatím jen trailer a už teď se těším, až uvidím, jak roli Františka Kostky z Kostky ztvárnil Hynek Čermák.
Nejlepší hra: Plague Tale
(zdroj: hrej.cz)
Během února jsem dohrála velice povedenou videohru francouzských vývojářů z Asobo Studio. Plague Tale: Innocence vyšla už v květnu 2019 a od té doby si vysloužila celou řadu pozitivních recenzí. Děj této akční adventury je zasazen do prostředí středověké Francie, kdy v okolních vesnicích řádí krvežíznivé a morem nakažené krysy. Hlavní postavou je Amicia, dívka pocházející ze šlechtické rodiny, jejíž sídlo je napadeno nepřátelskou inkvizicí a Amicia je tak nucena se svým mladším bratrem uprchnout. V průběhu děje je Amicia kvůli jistým okolnostem nucena k mnoha rozhodnutím a činům, kterých později lituje.
Já tedy ovšem nelituji nádherného herního zážitku, doplňovaného dramatickým hudebním podkresem a kvalitní grafikou, kdy se z mladé dívky vlivem okolností stává ostřílená vražedkyně. S jistotou mohu říct, že se Plague Tale zařadí do seznamu nejlepších her, které jsem kdy měla možnost hrát. Těší mě, že další pokračování příběhu je plánováno již na rok 2022.
Nejčastěji poslouchané
__________________
Miluju, že hraješ hry! To je totálně super! <3 A nejspíš si knihu Poslední aristokratka dám na svůj seznam <3
OdpovědětVymazatDíky! :)
VymazatKnihu Prázdniny v Evropě jsem si chtěla přečíst, ale ještě na ni nedošlo. Seriál znám, ale neviděla jsem jej. Ani mě to neláká :-D
OdpovědětVymazatO La Casa de Papel jsem slyšela, ale nějak nemám čas či náladu si to pustit :D
OdpovědětVymazatA videohra mě celkem zaujala :)
Papírový dům je vážně skvělý seriál! Bála jsem se že mě zklame, jak moc velký "hype" kolem sebe měl, ale nezklamal :)
OdpovědětVymazatSouhlasím, také jsem byla mile překvapená. Já si většinou nechávám větší odstup od toho, co právě nejvíc frčí a co lidé kolem mě doporučují. Třeba GoT jsem viděla až v kuse i s poslední řadou, na kterou si někteří museli nevím kolik let počkat. :D
VymazatOd Zibury jsem četla jenom o jeho putování po Gruzii, ale to mě upřímně neoslovilo.
OdpovědětVymazatPlague Tale určitě navrhnu ségře, aby si zahrála, prtoože podle popisu je to přesně to, co by se jí mohlo líbit :)
La Casa mě totálně pohltila už před dvěma lety, první dvě série jsou nejpovedenější! <3
OdpovědětVymazatA na Ziburu se už dlouho chystám, tak snad letos!